Sen o Egyptě 1.část
-pro tebe, dívko neznámá ;-)
    Tak jak to tedy ve skutečnosti bylo s tím snem? On vlastně začal trochu dřív než na letišti. Takže pssst…. a poslouchej…
Dostal jsem takový bláznivý nápad. Chtěl jsem s Tebou strávit dovolenou. Ale jak to provést, že? Když ti o tom řeknu, povíš mi, že jsem cvok. A pak mě to napadlo. Vymyslel jsem si jakousi organizaci, u které jsi jako vyhrála zájezd do Egypta. Poslal jsem ti doporučený dopis i s poukazem od cestovní kanceláře pro jednu osobu. Jednalo se o týden v hotelu u moře. Protože byl ale poukaz pro jednu osobu a zájezd již plně obsazený, nebylo možné přikoupit pro někoho dalšího. Vypravila ses sama. A pak, pak už bylo pokračování na tom letišti. Měl jsem to naplánované, že se ti ukážu až v Egyptě, ale přecijen, let stejným letadlem… Při čekání na letadlo jsi mě samozřejmě uviděla. Bylo na tobě vidět veliké překvapení, kde se tam beru, a taky sám. A protože nejsi hloupá, docela rychle ti to došlo. A v ten moment jsi se na mě naštvala a nechtěla se mnou mluvit. A to jsi ani netušila, že hotelový pokoj byl objednaný společný. V letadle to vyšlo tak, že jsi měla sedadlo u okna, přesně přede mnou. Takže, start povolen, vzhůru do oblak! Tedy s letadlem. Start proběhl hladce, a po chvíli jsme už byli hodně vysoko. Z okénka jsme viděli Prahu, která byla malinká, taková jak na dlani. Vzlétli jsme v pozdní odpoledne, takže po chvíli letu začalo sluníčko zapadat. Letěli jsme těsně nad mraky, takže to vypadalo, jakoby letadlo klouzalo po nich. Zapadající sluníčko vybarvilo některé mráčky do růžova. Pohled z okna byl přímo nádherný. Naklonil jsem se k tobě, protože jsi zrovna něco četla, poklepal jsem ti na rameno a ukázal směrem k oknu. Tam už to vypadalo, jakoby si sluníčko připravilo růžovou peřinku z několika obláčků na obloze. Modré obláčky pod námi, jakoby usilovaly o to, abychom se nepropadli níž. Nádherný obrázek v okně. Jak jsme tak koukali z okna, položil jsem ti ruku na rameno. Při takovém pohledu z okna jsi přecijen polevila v odměřeném přístupu ke mně. Na mou ruku jsi položila svou. V ten moment se mi ulevilo. Možná to bude opravdu pěkná dovolená…
    V letadle jsme si oba trochu zdřímli, ale to už se blížíme k místu přistání. A to se nám skýtá další nádherný pohled. Celé pobřeží je poseté hotely a jejich plážemi. Vše je osvětlené. Hotely, hotelové bazény, cesty, uličky… Hra barevných světel v nočních hodinách. Letíme už velmi nízko, tak je to velmi krásný pohled, dokonce se dají pozorovat pohybující se auta. Teď ještě otočka, kdy máme pocit, že letadlo po křídle sklouzne do moře, a přistání. Letiště. Hned je vidět, že jsme v jiné zemi. Jiné stavby, jiní lidé, vedro k padnutí. Po opuštění letiště nás delegát usadil do autobusu, a rozvážel po hotelích. Náš hotel: Sea Gull. Po příchodu na recepci a vyplnění formulářů jsme dostali klíče. Tedy my dva jen jeden. "To nemyslíš vážně" byla tvá první slova. Jen jsem pokrčil rameny. Nevěděl jsem, co říct. Vzala jsi klíče a beze slova vyrazila do pokoje. A já hned za tebou. Hotelový personál nás zavedl do pokoje v prvním patře. Beze slova jsme vstoupili do pokoje a zavřeli za sebou. No, paráda. Dvě postele -samozřejmě sražené k sobě, noční stolky, dvě křesla, stolek, nějaký ten obraz… Samozřejmě koupelna, chodbička se skříní, WC. Ani velký pokoj, ani malý, Nic nóbl, ale přitom pěkný, útulný. "A jak budem spát?" jsou tvá první slova v pokoji. Přesně ta slova jsem čekal. "Pokud mě nevyženeš do křesla, tak jen poodtáhnu od sebe postele, a každý máme svou." A hned jsem na tom začal pracovat. Ty jsi odešla do koupelny. Když jsem měl úpravu hotovou, akorát jsi zalezla do postele. Tak jsem i já navštívil koupelnu, a zalezl pod své "prostěradlo" taky. Tak: "Dobrou noc!" povídám. A ty na to: "Pěkně sis to na mě vymyslel, nemysli si, že něco se mnou bude. Nejradši bych letěla hned domu. Dobrou i tobě". Ale myslím, že jsi to tak nemyslela. Mám takový pocit, že se v tobě mísí dva pocity. Ten který jsi řekla nahlas, i ten, o kterém mlčíš. Vlastně jsi moc ráda, že jsi vyrazila na takovou dovolenou. A možná i ráda, že zrovna se mnou (?).     Tak jdeme vstávat; říkám si, když už slyším jakýsi ruch venku. Mrknu na hodinky. Je půl deváté. Mrknu na postel vedle. Tam ležíš ty a spokojeně spíš. Asi se ti zdá nějaký pěkný sen, protože se usmíváš. Jako myška vklouznu do koupelny. Koukám do zrcadla, a sám si říkám, že jsem pořádný cvok. Ale co dál? Že bych tě šel vzbudit? Proč ne, že? Srdce mi buší (a to tě jdu jen vzbudit :). Hladím tě po vlasech a šeptám: "Vstáváme!" Pomalinku se protahuješ a probouzíš. Otevřeš oči. V první okamžiky koukáš na mě, pak kolem sebe, a to nějak nechápavě. Nemůžeš si honem vzpomenout, kde to jsi a s kým. Po chvilce se rozvzpomeneš a udivený výraz v tvé tváři zmizel: "Dobré ráno, kolik je hodin?" "Bude devět." -odpověděl jsem. Bez dalších slov jdeš do koupelny. Přemýšlím, jak ti zvednout náladu, ale nic mě honem nenapadá. Tak jsem ustlal postele, roztáhl žaluzie a poprvé vyhlédl z okna. V ten moment jsi vyšla z koupelny i ty. Přišla k oknu a dívala se. Mě sis ani nevšímala, zaujal tě jen ten výhled. A protože jsme měli u pokoje nejen okno, ale i balkónek, vyšli jsme oba na něj. V ovzduší bylo cítit moře. K uším doléhalo příjemné šumění moře, které bylo vlastně velmi blízko. Výhled byl skutečně krásný. Obloha byla čistá, světle modrá, úplně bez mráčku. Moře tmavě modré, jen tu a tam se zabělelo, jak vlnka potkala vlnku. V dálce bylo možné rozeznat malé souostroví. Před námi na pláži byly palmy různých druhů, uspořádané tak, aby vytvářely jakýsi parčík mezi hotelem a pláží. Hned u hotelu byl kaskádový bazén s malou skluzavkou. Pohled z balkónu dával tušit, že by zde mohlo být příjemně. V duchu sis také řekla:"To by mohla být krásná dovolená.", ale vzápětí sis dodala: "Ale stejně mu to jen tak nedaruju!"     Vyrazili jsme na snídani. Prostředí hotelu je velmi příjemné, snídaně chutná. Tak hurá na obhlídku pláže! Pláž byla částečně písčitá, moře šumělo s jemným pískem a lákalo k sobě i nás. Zkrátka, první den jsme prozkoumali hotel a jeho okolí. Večer vyrazili do centra. Kromě složitého smlouvavého nakupování se nám podařilo zakoupit zájezd na souostroví a zájezd do pouště. Rozhovory jsme vedli "pa rusky, engliš", zkrátka rukama nohama. A že jsme se u toho pobavili! Po návratu v noci, nás už čekala jen postýlka -tedy dvě postýlky. Nálada byla po celý den, večer i noc příjemná, přátelská…     A je tu druhý den a nás čeká výlet lodí k souostroví, které vidíme i z našeho hotelového pokoje. Když jsme došli k přístavišti, čekala na nás už loď i s nachystaným arabem. No, loď. Spíš jen lodička. A ani ne moc nová. Ale na druhou stranu, úplně zapadala do prostředí Egypta. K čemu luxusní jachtu, že? "S tímhle máme plout na volné moře? Do toho nikdy nevlezu!" byly tvá první slova, když jsme měli nastoupit. Dalo to dost přemlouvání, ale arab -Kahim tě přecijen přesvědčil, navíc slíbil, že připraví výtečný oběd. Než nabrala loď rychlost, vlny s ní docela cloumaly. To ses ke mně přitiskla a držela se mě, jakobys mě už nemínila nikdy pustit. Po rozjezdu si už loďka s vlnami docela dobře poradila, a tak nám cesta celkem rychle ubíhala. V polovině cesty Kahim zastavil loď a zmizel v kajutě. Přinesl z ní soupravu pro dýchání pod hladinou. Přál bych ti vidět tvůj výraz v obličeji: "Nikdy!" No, možná žes to nemyslela tak vážně, protože během chvilky jsme všichni tři byli připraveni. Skok! A byli jsme ve vodě. Kahim nám ukázal, jak se pohybovat, a kam se máme podívat. Pak vyplaval na hladinu s tím, že musí udělat přípravu na oběd. Plavání pod vodou nám během chvilky šlo na výbornou. Vyrazili jsme tím směrem, kam ukázal Kahim. Postupně se před námi začal otevírat úžasný korálový svět. Bylo to něco neuvěřitelného. Ta obrovská změna. Pod hladinou ticho, a úžasná barevnost. Všude kolem korály všech možných tvarů a barev. V prostoru kolem korálů velké množství ryb, které byly tak pestrobarevné, že by ani lidská fantazie nedokázala takhle ryby vybarvit. A co víc, ryby se vůbec nebály, plavaly všude kolem nás, některé se nechaly i pohladit. Nádherné byly ryby, které plavaly vždy v páru. Napadlo mě, že jim musíme připadat vlastně taky jako "rybí" pár. Zastavili jsme ve středu toho barevného korálového království. Drželi se za ruce, pozorovali život kolem sebe. Rybky si nás po chvilce přestaly všímat, a chovaly se jakoby jsme tam nebyli. Tu jsem uviděl jeden takový žlutočervený pár, jakoby se políbil. A znova. Ukzal jsem tím měrem, aby i tvé oči viděly, to, co mé. Z ničeho nic jsi se ke mně otočila čelem, sundala dýchací náustek a políbila přesně tak, jako ty barevné rybky. Kouzelné, pohádkové prostředí jako z kresleného filmu nás obklopovalo, a my se vznášeli v příjemné mořské vodě, jakoby jsme byli součástí tohoto barevného podvodního světa. Objal jsem tě a ve společném objetí se hladíme, vlníme, líbáme. Korály se staly měkkými a na dotek příjemnými. S lehkostí, kterou nám dával podmořský svět jsme se váleli po měkkém mořském dně, nevnímali okolí, jen ten barevný svět jakoby se usmíval. Když jsme se vydováděli, můj pohled zastavil na tvých očích. Nadechli jsme se a opět políbili. Dopřál jsem si další nádech, a jemnými dotyky rtů zasypával tvé tělo polibky. A protože ležíš velmi zlehka na měkkém mořském dně, zespoda tě jemně šimrají mechové rostliny. Ve spojení s mými polibky shora, je to pro tebe slastné vychutnávání neuvěřitelně příjemných podmořských doteků. Přivíráš oči a cítíš každý dotek mých rtů. Dotek na čelíčko, tvářičku, krček, doteky všude, kam jen mé rty mohou, všude kolem plavek. Začala jsi se přímo vznášet, ale ne v oblacích, ale v podmořském světě. "Píp, píp, píp" -začal pípat přístroj, který oznamoval malé množství vzduchu v dýchacím přístroji. Jaká škoda. Zrovna teď! V rychlosti jsme se rozloučili s korálovým světem a plavali nazpět k lodi. Když jsme vylezli na loď, Kahim se potutelně usmíval. Že by na nás dvou bylo něco vidět? No, asi ano. Něco nám arabsky oznámil. Nerozuměl jsem mu, ale jeho lišácký obličej naznačoval zase nějaké překvapení. Že by byl oběd nachystaný?
    "Píp, píp, píp". Co to je? Zase to pípání. Aha, to je budík. Musím vstávat do práce. Škoda.