Z historie
Odkazy
Balza
Model-frekvence
Čmelák Z-37
Caproni Ca.3
Albatros C.III
Fokker Dr.I
MiniCorado
MiniCorado 2
Bücker
Spitfire
FanMax review
Junior review
Joy HLG review
Argo review
Champion/Svist
Vermont Belle
Spion
Bendy 280
Vespid
Dílnička
Elektronika
Albatros C.III -shrnutí
Měřítko: M 1:8
Rozpětí: 1450mm (57")
Délka: 1000mm (39,3")
Hmotnost: cca 2000g (70,5oz)
Motor: AXI 2826/12
Accu: 3xLiPol 4000mAh


postup stavby
Video:
Netradiční video:
9,5MB


Malé shrnutí

Albatros C.III - Proč právě ten? Vždyť se podívejte na ten motor! Motor s výfukem na čumáku tak šeredně sedí, až je to hezký. A do toho drak a krokodýl na bocích! Prostě éro z počátku letectví, které mi padlo do oka.
    Protože modelařím v panelákové kuchyni, uvítal jsem možnost objednání plánku i s vyřezanými díly z USA. Co si budeme povídat, i tak jsem s balzou pracoval jen když manželka nebyla doma. Objednal jsem tedy od AerodromeRC model v mém oblíbeném měřítku M1:8. Je potřeba zdůraznit, že se nejedná o kompletní stavebnici. Obsahem je pouze vyřezaná balza (obr.1). Tyčový a další materiál se musí dokoupit. Ten ovšem musí být v palcových rozměrech! Takže jsem začal shánět. Uhlíkové trubky jsem objednal u TMRmodel, kovový tyčový materiál u fy Litomyský.
    Výkresy jsou velmi dobře zpracované, jen jsem si musel dávat pozor při stavbě. Našel jsem několik chybiček. Takže vždy nejdříve nasucho zkusit. Začal jsem trupem (obr.2). Je velmi bytelný, boky jsou ze třech vrstev balzy. Nejdříve se slepí boky, ovšem v přední části trupu se ponechají plochy rozlepené. Trup se po té sestavuje odzadu (obr.3). Postupně příčky a přepážky až k čumáku (obr.4). Ten se musí hodně prohnout. Proto se na bocích slepí jen vnitřní plochy k přepážkám. Až po té se přihnou další dvě vrstvy. Takové pracné, ale když je po ruce dostatek svěrek, tak to jde (obr.5). Protože jsem plánoval ovládání kormidel pomocí lanek, do zadní části trupu jsem vlepil plastové trubičky (obr.6). Při lepení celého trupu jsem lepil tak, aby lepidlo nevyteklo, protože následovalo namoření lihovým mořidlem (obr.7). Jako mořidlo byl zvolen světlý mahagon. Pro správný odstín jsem natřel dvakrát. Nenatíral jsem štětcem, ale houbičkou (na nádobí -sebral jsem ji manželce). Při zkušebním nátěru balzy štětcem docházelo k nepěkným flekům, protože se mořidlo na různých místech nestejně vpilo. Přední část trupu má být podle originálu oplechovaná. Takže jsem ji laminoval (obr.8). Jednak se naznačí plechování a navíc se zpevní přední část trupu. Aby došlo k přesnému ukončení laminace na trupu, oblepil jsem konce laminování dvěma vrstvami papírové pásky. Nanesl jsem dvě vrstvy tkaniny. Vůbec se mi do toho nechtělo -dělal jsem to poprvé v životě (to laminování). Po laminaci samozřejmě vykitovat, obrousit. Následovalo přesné oříznutí v místě okrajů papírové pásky. Hrana vyšla parádně. Pustil jsem se do lakování trupu. Nanesl jsem asi 6 vrstev lesklého nitro laku. Po zaschnutí mě čekala malba draka a krokodýla. Nejdříve jsem si vystříhl šablonu a bíle nastříkal výplň. Pak následovalo ruční malování štětečkem a černou barvou. Stále jsem měl před sebou fotky originálu, tak jsem se snažil (obr.9,10). Nejsem žádný malíř, ale výsledek mě velmi potěšil (obr.11). Celý balzový trup jsem ještě přetřel dvakrát lakem. V tento moment se mi dosavadní snažení tak zalíbilo, že jsem se rozhodl pro stavbu s vyšším stupněm detailů. Takže hned čumák. Takový hladký čumák nevypadal moc přesvědčivě. Nařezal jsem si asi 2mm široké pásky z plastové podložky do sešitu. Těmi jsem oblepil otvor pro motor, a také jsem nalepil dva proužky do míst, kde měl být plechový překryt na špici. Tento překryt jsem vyplnil kitem, a dobrousil tak, že to vypadá, jako by byly dva plechy přes sebe. Aby byla napodobenina dokonalejší, ze zbytků plastových proužků jsem slepil zámky pro pružinové uchycení plechu. Pružinky byly vyrobeny později, z drátu o průměru 0,35mm, namotávaný na drát o pr. 0,9mm (obr.12). Přidal jsem i vyseknutá kolečka, jako podložky pod upevňovací matice. Celek jsem nastříkal šedou barvou, pak lesklým lakem navrch (obr.13,14). Po čase ještě přibyly na čumáku i vrátka a hlavně žebra pro odvod teplého vzduchu od motoru. Ty jsem udělal hádejte z čeho? Ano, zase z plastové podložky. Jen jsem si udělal přípraveček -jak je vidět na obrázku (obr.15). Zahřál fénem, a bylo hotovo. Vystříhnout, nastříkat, nalepit (obr.16). Aby tam nebyly jen pro okrasu, tak jsem skutečně vyřízl na každé straně jeden otvor. Tak jsou i funkční.
    Křídla. Žebra se nasouvají na dvě uhlíkové tyčky (obr.17). U středu jsou mosazné trubičky, pro spojení křídel s trupem, pomocí ocelového drátu. Takže stačilo nasunout žebra a zalepit vteřiňákem. Ale měl jsem na mále! Nesmí se zapomenout taky vlepit plíšky pro mezikřídelní vzpěry. Ty se navlékají spolu se žebry. Oproti plánu jsem zvolil ovládání křidélek lanky už z trupu. Takže do žeber spodního křídla přibyla ještě trubička pro vedení lanek (obr.18). V místě, kde se lanko ohýbá nahoru ke křidélku jsem nepoužil rolnu, ale teflonový oblouček s drážkou. Křidélka jsou upravena tak, jak to bylo ve skutečnosti, aby je bylo možné ovládat lanky (obr.19). Co se mi nepovedlo, je potah. Měl jsem malý zkrat a potáhnul Litespanem (obr.20), který mi zbyl ze stavby Fokkera. Pro model téhle velikosti by se hodilo něco jiného. Ale co. Stahovat dolu už se mi to nechtělo. Jak se později ukázalo, ničemu to nevadí, jen je potah choulostivější na poničení -při přistání alá kotrmelec. Křídla jsem nastříkal akrylátovou barvou. Na vrch, přes šablonu i znaky. Vrchní lak je pololesk.
    Ještě než jsem model potahoval a mořil, tak byly vytvořeny nějaké fotečky (obr. 21,22)
    Motor -imitace. Dlouho jsem ho odkládal, ale nakonec jsem ho udělat musel. Drobek jsem si pohrál. Válce motoru jsou vysoustružené a frézované z hliníku o průměru 20mm (obr.23). Vlastně většinu dílů motoru jsem vytvořil z hliníku, a pak nastříkal kovovými barvami. Celý motor s veškerými detaily je lepený tmelem s kovovým plnivem na bázi polyesterové pryskyřice. Spoje jsou pevné a mírně pružné. Největší oříšek bylo ohýbání trubek, a vytvoření výfuku. U trubiček (pr. 6 a 4mm) jsem potřeboval velmi ostrý ohyb. Nakonec jsem ohýbal tak, že jsem je naplnil pískem z keramických pojistek (musí být suchý). V místě ohybu jsem ohříval plamenem. Po dosažení správné teploty lze vytvořit ohyb v ruce (obr.24). Není třeba ohýbat přes nějakou rolnu. Jen pozor na správnou teplotu! Hliník je potvora a nezbarví se. Takže buď je to málo, a nebo ukápne. Rozsah správné teploty je velmi malý. Pro orientaci jsem používal černý centrofix. Když se z trubičky odpařil, blížila se správná teplota. A jak to dopadlo s výfukem? Nejdříve jsem zkoušel trubičky, a podobné kejkle. Nic se mi nedařilo. Nakonec jsem ho musel udělat laminováním. Nejdříve jsem ho vymodeloval z balzy (obr.25). Několikrát nalakoval a pak nastříkal voskem. A začala moje neoblíbená činnost. Laminování. Se tkaninou mi to fakt nešlo. Tak jsem ji rozpáral. Jednotlivé nitě pak namotával tak, aby se křížily. Samozřejmě jsem dal i pár nití po délce. Dohromady jsem vytvořil tři vrstvy (obr.26). Po vytvrdnutí opět obrousit, vykitovat. A pak ještě vydlabat balzu. To šlo kupodivu dobře. Sice piplačka, ale výfuk je jako "živý" (obr.27). Při výrobě motoru jsem samozřejmě nezapomněl na vahadla, pružiny ventilů, převlečné matky sání, příruby výfuku, či svíčky a kabely k nim (obr.28). Jinak všech dvanáct svíček má závit a jsou vyměnitelné -co kdyby motor špatně šlapal. : Celý motor je provedený tak, aby bylo možné případně zabudovat nějaký vyvíječ kouře. Tak třeba někdy… Jinak sestava motoru je dlouhá 14cm a váží 69g (obr.29,30).
    Po prvním složení trupu s křídly jsem vyzkoušel, jestli se mi vejde celek do auta (Clio). Vejde. Zbude 2cm místa. Tak jsem provedl výplet s tím, že už se to nebude nikdy rozebírat. Pro výplet jsou použitá lanka koupená v rybářských potřebách. Napínáky jsem si nechal poslat z Rakouska od BoatModelling -M1,4 a M2 (obr.31). Aby se napínáky nepovolovaly, jsou zajištěny drátkem. A protože jsem chtěl doplnit model nějakým tím detailem, navštívil jsem diskuzi plastikových modelářů. A ti mi dali. : Vždy, když už to vypadalo, že mám na Albíkovi všechno, objevil se detail, který chybí. Na podvozku samozřejmě nechybí brzda (obr.32), bohužel, nedotáhl jsem ji do konce, tak není servem ovládaná. Ostruha je tak, jak má být, odpružená je napnutou gumičkou (obr.33). A teď ke zbraním. Kulomet Spandau jsem opět koupil jako stavebnici od AviPrint (obr.34). Jen jsem ho drobek poupravil a přidal přerušování střelby od vrtule (obr.35). U kulometu Parabellum jsem vyšel také z několika dílů od Spandau, ale je tu více lidové tvořivosti (obr.36). Oba jsem nakonec nastříkal černou kovovou barvou Ganze. U palubovky mají všechny budíky ciferník, ručičku i průhledné plexi (obr.37). Dokonce se dá najít kompas s vypouklým plexi na spodní straně horního křídla. Pilot má navíc i zpětné zrcátko. Na boku trupu u střelce je kožená brašna, i zásobník s patronami. Aby střelec dokázal vylézt, samozřejmě má i spekl stupačku. Na některých fotografiích jsme objevili jakousi krabici zavěšenou ve výpletu. A tak jsem ji z balzy udělal taky, vyvěsil jsem ji na výplet nitěmi (obr.38). Údajně se v ní byl uložen barograf, nevím. Nechal jsem se vyhecovat a na mezikřídelní vzpěru udělal anemometr (obr.39). Ty pidi polokoule mi stále nešly vytvořit. Nakonec jsem našel ten správný plast, který byl při zahřátí dostatečně tvárný. Protláčel jsem do něj zakulacenou špejli a špičku uříznul. Propíchnul tenkým drátem a poslepoval. Bohužel není funkční -netočí se. Musím si něco nechat taky na příští model. Samozřejmě jsem byl také upozorněn, že dráty musí mít protidrnčítka. Takže jsem prolisoval kolečka a k sobě vždy dvě přilepil v místě křížení drátů. Pak natřel mosaznou barvou. A piloti? Nemám takovou představivost jako děda, abych vytvořil figurku jen tak. A proto jsem si koupil polystyrenové figurky (obr.40). Ty jsem obrousil a vykitoval. Následně vymaloval barvami, na obočí jsem si dovolil použít štětiny ze štětce. Přilba a bunda je slepená z kůže. U přilby je samozřejmě kovová přeska, zrovna tak jako na brýlích (obr.41). Další detaily si najděte na modelu sami, až ho někde uvidíte. :-)
    Co se týká pohonu. Konstruktér tohoto modelu doporučuje motor z řady AXI 2820. Chtěl jsem ale, aby motor utáhl bez problémů vrtuli, která by měla rozměr v měřítku. Proto jsem zvolil motor AXI 2826/12. Vrtuli jsem si nechal vyrobit podle originálu, tedy vícevrstvou, s tím správným tvarem (Pakr). Její velikost je 15/7". Trochu jsem měl problém s unášečem vrtule. Prodávaný unášeč pro vrtuli o vnitřním pr. 8mm je pro mě krátký. Vrtule má tloušťku 16,5mm. Protože jsem nechtěl převrtávat již vyváženou vrtuli, upravil jsem unášeč M8 (obr.42). Jinak pro jistotu jsem k motoru ještě dokoupil chladič. Regulátor je MGM 44A. Akumulátor 3xLiPol 4000mAh -Kokam. Při bateriích nabitých cca na 2/3 byl odběr motoru 35,5A. Což považuju za ideální výsledek. Přijímač jsem použil jediný volný, který jsem doma měl -tedy Graupner R16Scan. Serva -ta jsem koupil raději v ložiskové úpravě, protože tahají lanka. Použity byly Hitec HS-85BB. Serva, která ovládají křidélka jsou umístěna v trupu tak, aby bylo možné lanka přišponovat posunutím serv v drážkách (obr.43). Serva ocasních kormidel jsou napevno, napnutí se provádí zašroubováním táhel do vidliček (obr.44). Aby se lanka nemohla kroutit, tak jsem na ně ještě přidal obrtlíky (rybáři znají).
    Když byl model hotový, řekl jsem si, že vzlétne teprve až ho pořádně nafotím. A tak jsem čekal na vhodné počasí. A jako na potvoru pořád svítilo ostré sluníčko. Ale jedno sobotní dopoledne jsem si přivstal a vyrazil na letiště. Byla mlha, která se zvedala. Sice tráva mokrá, ale to mi až tak nevadilo. Tři hodiny jsem si hrál s foťákem (se s ním teprve učím). Pak jsem si řekl, že by to stačilo (obr.45,46,47,48). Koukám nahoru, dolu, doleva, doprava. Dneska by to šlo -říkám si… Měl jsem s sebou kompletní výbavu, protože jsem fotil model i s točící se vrtulí. A tak jsem zkusil dosah. V pořádku. Nastavení vysílače. V pořádku. No tak teda start. Přidal jsem plyn a… No hrůza. Málem jsem ho poslal rovnou k zemi. Model se snažil příliš strmě stoupat, tím ztratil na rychlosti a začal se přetáčet vlevo. Na křidélka nechtěl reagovat. Naštěstí jsem to zvládl a vystoupal. Hned jsem se snažil trimovat. Ale stále to byl takový divoký let. Takže raději na přistání. V tom stresu jsem si ani nevybíral, kam přistanu. Což byla chyba. Namířil jsem si mimo modelářský trávníček a na okolní letištní ploše je přece jen nerovný terén. Při prvním doteku se zemí model "zakopl" a udělal kotrmelec. A je to. Řekl jsem si. Imitace motoru to určitě nepřežila. Pomalým krokem jsem se doploužil k modelu. A jaké bylo překvapení, když modelu vůbec nic nebylo! Jen mírně povolený výplet. Jenže to bych to nebyl já, abych si to nezkusil ještě jednou. Akumulátor jsem posunul co nejvíce dopředu. Těžiště tím vyšlo více vpředu, než jak je na výkrese. Výchylky na křidélkách jsem si pro jistotu zvětšil, exponenciály vypnul. A jde se na start č.2. No, žádný zázrak, ale už to letělo líp. Jenže při přidání plynu mi stále moc zvedal čumák. To prostě není ono. Znovu na přistání. Co vám budu povídat, byly to takové nádherné žabky. Žabáci by mi záviděli. Škoda, že tam nebyla kamera. Prostě ustáli jsme to, a model zůstal na kolečkách. Na vysílači jsem namixoval plyn s výškovkou. A do třetice -říkám. Vzlet -dejme tomu dobrý. Létání už bylo celkem pohodlné (obr.49,50). Trochu jsem si polétal, zkusil i přemet. O.K. Jdeme na přistání. Ale pánové! To bylo přistání naprosto perfektní! Přiblížení, dotek kolečkama, zpomalení, dotek ostruhou, pomalé snížení otáček motoru, zastavení. Nádhera. Ne že bych uměl takhle pilotovat, to rozhodně ne. To byla náhoda, že mi to tak vyšlo. Ale krásná. A ta radost! A dost! Řekl jsem si. Jede se domů. A řeknu vám, že až teprve doma to na mě dolehlo. Ruce se mi rozklepaly a rozbušilo srdce. Prostě až když jsem si uvědomil, že jsem model stavěl tři roky, a dnes to skutečně letělo, a především, je celý. Uff…
    Jirka Fejfar